Menu
Základní škola a Mateřská škola Dolní Domaslavice
ZŠ a MŠDolní Domaslavice

Historie

Začátky školství

Školství v počátečním období bylo úzce spjato činností církve, proto záznamy o školách nacházíme nejčastěji ve farních kronikách. První záznam o škole v Domaslavicích se datuje v roce 1592. Našel se ve farní kronice. V ní se také dočteme, že z nařízení knížbiskupa ve Vratislavi Ondřeje Jerina se mají zakládat nové školy a staré opravovat. Poněvadž tehdejší škola v Domaslavicích byla stará a chatrná, uvažovalo se, podle zápisu z roku 1679, o její opravě. Hlavním důvodem tohoto nařízení bylo vyučování náboženství. Tyto skrovné poznatky o škole byly velmi pracně sbírány v archívech jiných far a nadřízených úřadů a zapsány v náhradním, nouzovém archívu, v počátku tohoto století. Jiných písemných památek z té doby není. Veškeré písemné záznamy byly zničeny v roce 1773, kdy shořely farní budovy. Aby dílo zkázy bylo úplné, v roce 1892 znovu shořely budovy a v nich i písemnosti, které mohly sdělit nám i dalším pokolením fakta o životě, práci a také i školství. Bylo zachráněno pouze několik matričních knih, které jsou nyní uschovány ve státním archívu v Opavě. První zmínka o učiteli v domaslavské škole pochází z vizitační zprávy z roku 1679. V druhé vizitační správě z roku 1688 se dovídáme, že místo zborcené staré školy postavili občané novou jednotřídku. Žáků bylo málo a domaslavský učitel František Žibřidovský se více věnoval službě v kostele než vyučování. Kde se nacházela původní dřevěná škola, není záznamů. S velkou pravděpodobností mezi farskou stodolou a dnešní, teď už uzavřenou budovou školy u kostela.

 

Život učitele byl dost těžký. S menšími změnami měl tyto naturálie: pole o výměře dvou věrtelů, za rok 50 pecnů chleba, tři toláry dva groše a na největší svátky dva české toláry. Knihy na vyučování byly dvě a to: „Čítanka pro druhou třídu venkovských škol v českém království zemí rakouských" z roku 1779 a „Kniha pro dítka, aneb vyjádření o věcech, které věděti mají" z roku 1779. Od dob císařovny Marie Terezie, kdy byl vydán pro rakouské školy „Všeobecný řád školní", který prohlašuje školní návštěvu od 6 do 12 let za povinnou, nastala ve školství příznivější situace.

 

Obrat k lepšímu nenastal ihned. Nebyl dostatek škol, nebylo učitelů.Pokud školy byly, měla většina žáků do nich daleko. Chudobnější žáci, školou povinní, většinou sloužili u sedláků a na žádost svých chlebodárců dostali tzv. „úlevy", to znamenalo, že v době pilných prací nemuseli do školy. Ve školách se tehdy používalo hodně latinských slov. Tak například starý domkař a kostelník Jan Sobek ze Zavadovic říkal, že v počtech se děti učily: adacio, abtrakcio, multipiklacio, divizio (psáno foneticky podle jeho výslovnosti, znamená - sčítání, odčítání, násobení a dělení). V zápise z roku 1775 je psáno, že schulmester - učitel Jan Fabík, 68 let stár, zemřel. V roce 1788 další záznam o úmrtí rektora ortsschulmeistra Martina Reyse, 58 let, na zápal plic. Krátká zpráva z roku 1811 o dřevěné škole v Domaslavicích je zaznamenána v brožurce zvané „Památky farnosti domaslavské". Zde se dočteme, že se zřítila dřevěná, stará škola, a proto v roce 1811 byla vystavěna nová, jednotřídní. Budova školy, vystavěná v roce 1811, stojí a lid ji nazval „stará pošta", poněvadž v ní byla umístěna pošta.

 

Prvním učitelem na této škole byl Petr Kribus ze Suché. Dalším učitelem byl rektor a nadučitel Josef Švanda, pomocníkem František Škrla. Přesto, že v době učitele Švandy patřilo z 12 obcí a osad do školy 466 dětí školou povinných, navštěvovalo ji pouze 100 dětí pro nedostatek obuvi a šatstva, a to v zimě, kdy nebylo polních prací. Tlak na docházku se zesiloval, a proto brzy jednotřídka nestačila na zvyšující se počet dětí. Rektor Švanda zemřel v roce 1839 ve věku 40 let. Jeho nástupcem byl rektor Hrnčíř, rodem z Petřvaldu. V době jeho učitelské kariéry navštěvovalo školu už 200 dětí. Začalo se vyučovat v sousední budově (před 25. lety vyhořelé) na Fižovicích (pojmenované po bývalém majiteli Fižovi).

 

V druhé polovině 19. Století se začalo učit i v Dobraticích a Soběšovicích, přesto pro domaslavskou školu stále ještě zbýval velký počet dětí. Dvě třídy už nestačily, proto bylo rozhodnuto postavit novou, trojtřídní školu. V roce 1865 byla škola dostavěna a slavnostně otevřena.. Náklad na stavbu činil 8900 zlatých. Rektorem nové školy se stal Jan Hrnčíř z Petřvaldu, který měl také velkou zásluhu na výstavbě. Nově postavená trojtřídní škola přispěla v naší obci k růstu vzdělanosti a národního uvědomění. V roce 1889 zde působil podučitel Karel Halfar jenom krátkou dobu. Zemřel na otravu uhelným plynem a 4.3. téhož roku pohřben na místním hřbitově. To bylo v době, kdy na škole byl nadučitelem Jan Špetla a farářem Jan Ježíšek. Ten se osobně znal s Petren Bezručem, který jej v Domaslavicích několikrát navštívil.

 

Petr Bezruč znal problémy slezských obcí a zajímal se i o práci učitelů. Tragédie mladého učitele Halfara nenechala Bezruče chladným a dala podnět k vytvoření básně „Kantor Halfar". Ve „Slezských písních" vzpomíná P. Bezruč i vlasteneckého kněze J. Ježíška, báseň Domaslovice. Školství mělo zásluhu i na vzestupu ovocnářství a zemědělství. U školy byla zřízena ovocná školka, kde se žáci učili roubovat a pěstovat ovocné stromky. Žáci si vypěstované stromky za odměnu sázeli u svých domovů. Na přelomu 19. a 20. století škola nestačila umístit vzrůstající počet školou povinných dětí. Znovu bylo třeba myslet na výstavbu školy v obci. Rozhodnuto postavit ji v D. Domaslavicích - Volovci. Tehdejší farář a Místní školní rada se dohodli s Maticí osvěty lidové, aby je podpořila a pomohla jim při výstavbě školy.

 

Stavba byla dokončena v r. 1907 a ihned zahájeno vyučování. Od školy v Dolních Domaslavicích se odloučily i Horní Domaslavice a v roce 1910 vystavěly školu na Podlesí. V roce 1908 byla vystavěna Matiční škola v Dolních Tošanovicích, a tak Dolní Domaslavice měly ve svých školách pouze žáky ze své obce. Prvním správcem na nové škole na Volovci byl Roman Filipek. Prvním učitelem Bohumil Kykal, druhým Vratislav Wolfer, třetím Elhota Vojtěch, čtvrtým Jiří Stadtherr a po něm následovali Rudolf Blecha, Josef Bonček. Od roku 1924 do roku 1931 se stává správcem školy Bohumír Klobouk. Na jeho místo nastupuje učitel Jaroslav Tomášek, od roku 1933 definitivním učitelem na Volovci. Jindřiška Tomášková byla učitelkou na Volovci ve školním roce 1931-1932. Od září 1932 do října 1938 byla třídní učitelkou. Po záboru obce reakčním Polskem museli učitelé školu opustit. Po dobu války byla škola uzavřena a německy se učilo jen ve škole u kostela. Volovecká škola plnila své výchovné a výukové poslání do roku 1957. Od roku 1945 na škole vyučovali Josef Kos ve funkci řídícího, Božena Kosová, Zdenka Valová (žen. ruční. práce) od roku 1949 žen. ruč. pracím Libuše Janečková, od roku 1956 Vlasta Febrová, učitelka. Volovecká škola přešla pod správu osmiletky a nadále se v ní učil první a druhý ročník. (Později po připojení 1. a 2. ročníku k nové ZŠ byla budova využita pro ordinaci dětského lékaře a děti z mateřské školy. V dnešní době slouží jako byt a ordinace Mudr. Pitříka.)

 

Školní kronika ze školy u kostela se nedochovala. Pouze dotazy u nejstarších občanů nám ne chronologicky udávají jména některých učitelů. Byli to učitelé: N. Opiola, Raimund Kunovský, který později byl řídícím. Dále zde učili domaslavský rodák uč. Dominik Sojka. Střídavě na Volovci a u kostela V. Wolfel, A. Nytra starší. Poněvadž někteří učitelé museli jít v první světové válce na frontu, byla nouze o učitele, a proto se snižoval počet tříd a zvyšoval se počet žáků ve třídách. Porážkou Rakousko - Uherské říše a ukončením války nastalo nové údobí vzniku první Československé republiky a také reorganizace školství.

 

Obecná škola u kostela

Trojtřídní škola „U kostela" byla v roce 1927 rozšířena na školu o čtyřech třídách. V r. 1932 přibyla pátá třída. O dvě léta později byla u této školy zřízena pobočka, takže tato škola má od roku 1934 šest tříd. V roce 1932 přibyla pátá třída. O dvě léta později byla u této školy zřízena pobočka, takže tato škola má od roku 1934 šest tříd. V tomto roce byla založena při školách „U kostela" i ve Volovci rodičovská sdružení. V roce 1938 se vyučovalo na obou školách česky od začátku září do 7. října, kdy do obce přišlo polské vojsko. Dne 17. října rozkázala polská policie, aby se učitelé vystěhovali za hranici, protože se jim na území Polska nezaručuje osobní bezpečnost.

 

Měšťanská škola

O měšťanské škole se mluvilo v Domaslavicích prvně roku 1936. 19. dubna 1936 se sešli zástupci obcí Dolních a Horních Domaslavic, Tošanovic a Soběšovic k jednání o zřízení újezdní měšťanské školy. Celá záležitost byla odsunuta na dobu neurčitou, protože se zástupci jednotlivých obcí nedohodli, ve kterém místě by škola měla být postavena. Soběšovští ji chtěli mít na Husarůvce, Domaslovští u kostela, Tošanovští na Vidíkově, každý co nejblíže pro své děti. Proto se nedohodli, a když se za rok znovu sešli zástupci těchto obcí a dali si vyhotovit předběžný rozpočet na stavbu této školy, zalekli se vysokého nákladu a ke stavbě nedošlo pro neutěšené finanční poměry, následek to doznívající hospodářské krize v celém světě.

 

Lidová škola hospodářská

Obecní zastupitelstvo se usneslo na schůzi konané dne 3. května 1936 o zřízení lidové školy hospodářské v Dolních Domaslavicích. Vyučování započalo 4. listopadu. Od roku 1936-37 se vyučuje nepovinně jazyk německý na obou školách dolnodomaslovských.

 

Období barákové školy

Po skončení 2. světové války chodily děti z Dolních Domaslavic a okolí do bývalých měšťanských škol v Hnojníku, Dobré a Bludovicích. Cesta mnohým trvala více než dvě hodiny. Touhou všech bylo založit v obci měšťanskou školu. Po vybrání vhodného místa byl schválen dřevěný barák z Horní Lidče, který měl sloužit jako škola. V roce 1948 - po necelém roce stavby - byla slavnostně zahájena výuka v nové měšťanské škole. Z počátku měla škola jen tři třídy, jež byly pod správnou měšťanské školy v Hnojníku. Správu školy zastupoval učitel Adolf Kotula. Ředitelem školy byl později jmenován okresním národním výborem učitel Josef Plandor z Frýdku, který v obci bydlel.

 

Nepočetný učitelský sbor se rád pustil do práce pro rozvoj vzdělání školní mládeže celého újezdu (děti Domaslavic Dolních, Horních, Soběšovic, Tošanovic - Zavadovic. Učitelský sbor dal dobrý základ dětskému divadelnímu souboru, který se později s úspěchem dál rozvíjel. Pod samostatnou správou měla škola již tři třídy měšťanské školy. V roce 1951 byl dosavadní ředitel přeložen na nové působiště do Frýdku a na jeho místo jmenován Alois Gibala, učitel z Hnojníku, jehož rodině byl přidělen uvolněný byt v národní škole u kostela. Úkoly toho roku zrušených měšťanských škol přejímají střední školy. Tak také domaslavskou střední školu tvoří 6. až 9. třída a učitelský sbor tvořili Alois Gibala, Vladislav Růžička, Evžen Tihoun, Jaroslav Kořínek, Josef Hrček a Libuše Janečková. Roku 1953 byla uzákoněna jednotná osmiletá střední škola. U nás v obci utvořily jednotnou osmiletou školu bývalá národní škola u kostela a střední baráková škola - IV- třídy středních škol byly zrušeny, tedy děti navštěvovaly během své školní docházky I. - VIII. ročník osmileté střední školy.

 

Učitelský kolektiv se rozrostl a stálý kádr sboru tvořili Alois Gibala, Josef Anděl, Karel Pindur, Vladislav Růžička, Karel Adámek, Alena Tobolová, Jaroslav Kořínek, Adolf Pýcha, Jindra Skokánková, Eva Weisová, později Dana Mičulková. Škola měla již početnou pionýrskou organizaci, o kterou se svědomitě staral Evžen Tihoun a později Vladislav Růžička. Na škole pracoval a na veřejnosti vystupoval kroužek pěvecký, dramatický a v roce 1955 účinkoval dokonce žákovský orchestr, který vedl ředitel školy. Početný kolektiv učitelů a jejich úsilí sžít se ještě více s veřejností dalo vznik divadelnímu souboru u školy, v němž působili i příslušníci místní mládeže. Škola za svého působení v barákovém typu dala základní vzdělání a výchovu řadě mistrů různých řemesel, zemědělských odborníků, učitelů, inženýrů a dosti bývalých žáků tvoří dnes početný stav čestného povolání hornického. Spolupráce školy s místním výborem byla příkladná. MNV vycházel vstříc požadavkům školy, podporoval její úsilí zejména o materiální zajištění a naopak škola tuto náklonnost spolupráci vracela (např. finanční hospodaření obce vedl ředitel školy). V důsledku zvýšeného počtu tříd na škole byl jmenován okr. národním výborem zástupce ředitele školy, kteroužto funkci zastával učitel Josef Anděl. Škola výukou, výchovou i v mimoškolní činnosti plnila své poslání.

 

Nová školní budova

(léta 1957 - 2004)

Náklady na výstavbu nové školní budovy činily přes 5 miliónů Kč. Vyučování bylo zahájeno 1. listopadu 1957. Konečně. Nová školní budova je hotova. Splnil se sen a očekávání všech občanů - zahájení vyučování v nově postavené škole. Usadili jsme se v budově, která svou krásou mohla být chloubou kraje, co do vnitřního vyřešení a vzácnou ozdobou obce a důstojným útulkem kulturního středu obce. Bylo ještě třeba mnoho set přesčasových hodin učitelského sboru a dětí, které s pochopením a rády pomáhaly, aby škola byla uvnitř pěkně upravena. Slavnostní otevření bylo stanoveno na 18. 5. 1958.

 

K uspořádání slavnosti oficiálního otevření školy se zapojili rodičovské sdružení, učitelský sbor se žáky, vedení PO a MNV. Každý pokrokový občan se radoval z této pro obec tak významné události. Občané ochotně pomohli při úpravě vnějšku školy. Nakonec byly předány klíče řediteli školy p. M. Tuscherovi. Žáci připravili program, se kterým vystoupili. Následovala prohlídka školní budovy. Do pamětní knihy se u této příležitosti zapsali návštěvníci a hosté i ze Sovětského svazu, kteří přišli jako oficiální hosté ONV. Začaly všední dny. Počet žáků se každým rokem měnil. Tendence byla stoupající. V učitelském sboru působilo 14 i 16 členů. Ve školní budově bylo ještě mnoho věcí a vad, které bylo nutno odstranit. Například v tělocvičně školy se zvedla podlaha, bylo třeba ji vyměnit, protože podložka nebyla před položením dostatečně proschlá.

 

Historické milníky

Od 1. září 1967 byl zaveden jedenáctidenní vyučovací cyklus. Každá sudá sobota byla volná. Učitelům byl snížen úvazek o dvě týdenní hodiny. V zimních měsících postihla naši republiku vlna chřipkové epidemie. Z těchto důvodů byly zimní prázdniny prodlouženy až do 19. ledna. Ve školním roce 1976/77 se začalo vyučovat v 1. třídě podle nové koncepce výchovy a vzdělávání, podle nových osnov. Školní budova je už 25 let stará, zub času i přes veškeré opravy vykonává vše. Přestože šikovné ruce školnice p. L. Buchtové a uklízeček p. J. Kohutové, K. Martiniakové, B. Buchtové společně s údržbářem p. J. Turzou a topičem p. J. Lyskem se opravdu snaží, je potřeba větších oprav. V havarijním stavu je kotelna i ústřední topení, a proto je potřeba provést celkovou rekonstrukci. Na podlahy tříd a kabinetů byla položena podlahová krytina PVC, třídy prvního stupně září novými lavicemi. Přes prázdniny jsme svépomocí zřídili školní družinu, natřeli sokly suterénu budovy a bude dokončena nová odborná učebna. Oslavy 25 let školy byly stanoveny na 25. červen 1983. Poznamenaly celý školní rok a byl ustaven štáb oslav (J. Anděl, A. Gibala, R. Junga, E. Křístková, K. Tyrlík a H. Adamková), který vydal brožurku Školství v Dolních Domaslavicích. Pozváni byli všichni učitelé i ostatní zaměstnanci, kteří v průběhu 25 let ve škole působili. Pamětní list podle návrhu J. Anděla, dárky, vlaječky a bohatý kulturní program je určitě potěšil. Mimo vystoupení žáků byla tančena Česká, Moravská a Slezská beseda, napeklo se 5 500 koláčů, hostům - asi 100 - byl podáván oběd ve školní jídelně.

 

Od roku 1993 se do prostoru školní družiny přestěhovala mateřská školka, bylo nutno provést úpravy balkónu a skladu učebnic pro provoz školní družiny. V tomto roce umírá dlouholetý ředitel J. Anděl, z jeho pozůstalosti získala škola řadu odborné výtvarné literatury a obrazy, které byly umístěny do školní jídelny. Projekt na úpravu půdního prostoru školy byl podán třikrát, protože se říká: „Do třetice všeho dobrého", schválen byl v roce 2002. Částka 27 milionů Kč byla příslibem toho, že je dostačující k realizaci celé opravy 45 let staré budovy ZŠ. V konkurzním řízení byla vybrána Beskydská stavební společnost, která tyto práce provedla. Začíná náročné období, protože do důchodu odchází H. Adamková, není jmenován nový ředitel a navíc škola musí projít do právní subjektivity. Nic však nebránilo tomu, aby během prázdnin nezačaly stavební práce. Budova školy je jako nová, vládne v ní až do pozdních večerních hodin čilý ruch v řadě zájmových kroužků, které vedou ve svém volnu převážně učitelé, proto ji často ti, kteří školu opustili, rádi navštěvují.

 

Změny k lepšímu

Od 1. 11. 1958 se začalo vyvařovat ve školní kuchyni, zpočátku pro 100 dětí. Hlavní kuchařkou byla p. A. Danielová a pomocnou p. N. Pindurová 28.6.1965 bylo započato s úpravami na dnešním hřišti za školou, které bylo rozšířeno zrušením zeleninové zahrady a části ovocného sadu. V r. 1969 byla vykopána studna pro školní kuchyň a školní hřiště bylo oseto parkovou trávou. Před školou byly vysázeny okrasné keře. Ve školním roce 1970/71 je ve fyzikálně školy instalován a zaveden plyn pro fyzikální a chemická praktika. Za pomocí rodičovského sdružení je provedeno oplocení školního pozemku. V roce 1972 v červenci bylo započato s výměnou střešní krytiny a okapových žlabů na školní budově. Tuto práci provedl Okresní stavební podnik s náklady 206 542 Kč a nátěr všech radiátorů ústředního topení v částce 9 724 Kč.

 

Pro větší bezpečnost byly o jarních prázdninách 1975 namontovány ochranné dřevěné kryty na radiátory v celé budově školy. Na jaře v roce 1979 se začalo s výstavbou vodovodu v naší obci. Obětavým pracovním úsilím občanů se podařilo to, že už v listopadu mohla být na veřejný vodovod, kromě několika rodinných domků, napojena i místní škola. Tím odpadly problémy s opravou vodovodních potrubí od studny, které je už staré. V zimních měsících bylo provedeno obložení soklů ve školní jídelně dřevem. O hlavních prázdninách byla provedena adaptace školních dílen. Zrušením dvou šaten se získala místnost pro dřevodílnu a do původní dřevodílny byla přestěhovaná kovodílna. Tím se zvětšila plocha, ale dílny stále nevyhovují. Byl proveden nátěr střechy školy.V září 1984 se ve škole pořádně topilo, protože byly vyměněny kotle, které dodaly ŽD Bohumín. Na pracích se podíleli místní hasiči i rodiče. Hodně pomohl patronátní závod VOKD Stavební závod 32, který zhotovil skříňky, regály, upravil dřevo a kovodílnu a vybudoval na školním hřišti letní tělocvičnu. Nelenilo i rodičovské sdružení, které provedlo opravu skleníků, nátěr plotu kolem celého pozemku školy, nakoupil šicí stroj, nábytek do cvičné kuchyňky a hradilo řadu akcí, pořádaných školou.

 

Časem je provedena generální oprava elektroinstalace, zdravotechniky, zakoupena nová rozhlasová ústředna, vybetonováno prostranství za školou a hlavní chodník k budově. Od roku 1988 slouží ve škole nové rozvody ústředního topení, pingpongové stoly, regálová knihovna. Od roku 1991 zateplilo školu nové obložení tříd a chodeb, které i s stupňovitým řešením odborné učebny fyzikálny provedl p. J. Tošenovský. V roce 1992 je škola plynofikována, provádí se oprava elektřiny, vody, vrat na školní pozemek, je natřena budova depa. Od roku 1994 je postupně prováděna výměna dřevěných oken za plastová.

 

V roce 2002 byla zahájena dlouho potřebná rekonstrukce základní školy, vestavbou půdního prostoru. Byla nově zřízena počítačová učebna, cvičná kuchyně, hudební a výtvarná učebna, školní družina a kabinety pro učitele v hodnotě 10 mil. Kč. V roce 2002 byly po celé České republice zničující záplavy. Z toho důvodu pokračování rekonstrukce v roce 2003 se zdálo být nemožné. Parlament ČR přesto na pokračování prací schválil dalších 17 mil. Kč, které se do konce roku proinvestovaly. Byla provedená kompletní rekonstrukce školní kuchyně s novou technologií, zvětšená tělocvična, nové ústřední topení, elektrika a vzduchotechnika, včetně zateplení celé budovy a zvětšením prostorů pro mateřskou školu. V suterénu školy byla zřízena velká keramická dílna. Rovněž v tomto roce obec zakoupila kompletní vybavení školní družiny, cvičné kuchyně, hudební třídy a DKP školní kuchyně. Byly provedeny zásadní venkovní úpravy, zrušeno staré oplocení, nově vybudované chodníky před školou a vstup do školy. V roce 2004 se pokračuje s úpravou prostor za školou a je vybudována nová tartanová dráha s doskočištěm a nové hřiště v bývalé školní zahradě pro děti mateřské školy.

Základní škola

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 1 2 3

Pranostiky

Pranostika na akt. měsíc

Únorová voda - pro pole škoda.

Pranostika na akt. den

Mírný a jasný únor je zlým znamením pro jaro.

Svátek a výročí

Svátek má Horymír

Zítra má svátek Bedřich

Počasí

dnes, čtvrtek 29. 2. 2024
slabý déšť 12 °C 9 °C
pátek 1. 3. zataženo 9/7 °C
sobota 2. 3. slabý déšť 9/5 °C
neděle 3. 3. slabý déšť 10/6 °C

Dotační tituly